Představím se Vám jako autor mnohých písní, i jako ten, kdo vede celé zpívání. Jmenuji se David Breiter, narodil jsem se v Chrudimi (1975) a zde také bydlím i se svou rodinou. Jednoho dne mě kdosi oslovil v internetové poště „pane mantrovníku“, a tak vzniklo pojmenování Mantrovníci, a že většina z nás pochází rovněž z blízkého okolí, říkají nám také Mantrovníci z Východních Čech.
Péťa, byl můj nejvěrnější Mantrovník, nebál se zpívat nahlas a tím podpořil ostatní, staral se o rytmus tamburíny i zvuk zvonečku na konci písniček. Jako dědeček, který každému říkal babičko, byl plný života a smíchu a nikdy si nedal pokoj se svými vtípky a hláškami. A proto ho máme taky rádi. Zpívání si moc užíval, Péťa se mnou jezdil v podstatě všude a sami dva jsme byli schopni rozezpívat leckterý dav. (V roce 2018 se Petr rozhodl skončit)
Od podzima 2017 se k nám připojil hudebník Michal Ehrenberger ze Svitav, a dnes je nedílnou součástí hraní. Jeho hangdrumy, kachon, a další perkuse zní ve všech písních, a spolutvoříme tak hudební doprovod. Spolupracujeme také na nahrávkách v domácím nahrávacím studiu. Podobně se aktivně zapojují další hudebníci, Davča, Simča, Ondra, Lukáš, Janička, Vojta a Pája, Helča. Za všechny jsem moc moc rád.
Nebudu psát podrobně o ostatních Mantrovnících, to abych na někoho nezapomněl, vlastně kdokoliv přijde na zpívání jest v tu chvíli Mantrovníkem, a já děkuji všem stejně, jsem vděčný těm, co se mnou zpívali, zpívají a budou zpívat. A do mantrovnické rodiny patří i má vlastní rodina, jíž zase moc děkuji za celkovou podporu.
Často spolupracujeme s dalšími muzikanty a leckdy propojíme své síly, mohli jste s námi vidět: Honzu s Kristy, Pavla Tůmu, Pavlínku Sarasvatí Dasi, Hudbu Dúhy, Františka Horvátha, skupinu Tranzan, Sebastiána a další.
A JAK TO VLASTNĚ U MĚ ZAČALO
Že by u první kytary v patnácti letech? Hrál jsem trampské, folkové a už od začátku také své písničky. Později mě učarovali „Beatles“ a mnozí z tzv. „oldies“. Po mé „beatlesácké“ éře se ve mne kolem roku 1998 začal rodit duchovní pohled na svět a jak vtipně pojmenoval toto období můj kamarád Tom, „otěhotněli jsme Bohem“. Toto období přirozeně a zcela změnilo mou textařskou tvorbu a ze zamilovaných písniček se staly rázem písně s duchovním podtextem. Jelikož byl „porod“ rychlý, již brzo jsem zatoužil být nablízku někomu, kdo ví víc, kdo zná celé tajemství našeho žití. Mé srdce přilnulo k Sáí Bábovi, kterého jsem na konci roku 1999 navštívil při mé cestě do Indie.
K samotnému hraní a zpívání bhadžanů jsem se dostal až po návratu z Indie. Musím se vždy smát, když si uvědomím za jakých okolností k tomu došlo a co mě vlastně přivedlo k tomu, abych poznal, co mám v životě dělat. Asi byste si řekli, že jsem se naučil v Indii zpívat bhadžany a pak je doma začal hrát. Ale tak to vůbec nebylo, byť jsem si z Indie nahrávky bhadžanů opravdu přivezl. „Nezamiloval“ jsem se do nich na první pohled. A tak mi pomohl Sáí. Stalo se, že jsem měl v noci sen, ve kterém jsem seděl za plotem, za nímž lidé zpívali bhadžany a očekávali příchod Sáího. Vím, že mě to tehdy v srdci velmi hluboko oslovilo a moc jsem si přál s těmi lidmi zpívat také. Náhle, v tom snu, přicházel Sáí a když přišel i ke mně, podiveně se zeptal : „Proč taky nezpíváš ?“. No, a bylo to. Ráno jsem se probudil a najednou jsem věděl, co chci dělat. Od té doby jsem začal pozvolna naplňovat svůj život zpíváním duchovních písní. Jsem opravdu velmi vděčný že mi to Bůh takhle zařídil, neboť vím, že někteří svou cestu stále hledají a dokáží se tím i trápit.
První mantry jsem se naučil z CD od Henryho Marshala a bhadžany z dovezených nahrávek. Písní přibývalo, až z toho vznikl náš první zpěvníček o třech stranách. V té době jsme jezdili s kamarády do Pardubic na jógu a tam jsme vlastně začali prvně zpívat ve větším počtu. Netrvalo dlouho a v lednu roku 2001 jsme uspořádali první veřejné zpívání v chrudimské čajovně. Od té doby až na půl rok, co jsme byli v Indii, vlastně každý měsíc zpíváme pravidelně v Chrudimi a v Pardubicích, hojně navštěvujeme Prahu a různá města po celé republice i na Slovensku, a hrajeme také na různých akcích a setkáních.
Za další důležitý moment v mém a našem zpívání, považuji požehnání od Matky Lasany, skrze nějž si dnes uvědomuji, že jsem od té doby začal tvořit mnoho českých písniček, které dnes patří k nedílnému repertoáru při našich společných zpíváních. Ostatně zpívání, která jsme zažili u Matky Lasany, u Svámího Višvánandy nebo u Maitrího Ritodgaty, byla vždy nabita duchovní energií. Jsme za ně velmi vděční.
Náš zpěvníček se časem rozrostl na mnoho stran. S ním se rozrostl i počet lidiček, které jsme poznali a které stále poznáváme.
Za sebe, ale určitě i za ostatní „mantrovníky“ tu musím říci, že moc děkuji za každý pohled, vyjadřující vnitřní radost či za ponoření se do hlubiny své duše, vyvolané společným zpěvem. Považuji toto za hlavní pointu celého našeho snažení.
OM SÁÍ RÁM
