Honza se k hudbě dostal poprvé v pěti letech, kdy objevil babiččino piáno a od té doby na něj chodil „hrát“. V šesti letech pak začal chodit do hudební přípravky a v sedmi se začal učit hru na piáno v hudební škole. Tam vydržel chodit šest let a nakonec s tím přestal, protože ho nebavilo hrát Bacha a jinou „klasiku“, ale chtěl hrát to, co slýchával z rádia. K piánu znova usedll až na střední, kdy ho kamarád přemluvil hrát s ním ve školní jazzové kapele. To ho nadchlo a u hraní zůstal dodnes. Baví ho písničky odposlouchávat a hrát je „po svém“, ne tak, jak je někdo zapsal do not. Kromě hraní na piáno, se rád pohybuje ve vzduchu. Ať už na paraglidu, při skocích z letadla, nebo při pilotáži ultralightu. Baví ho taky zpěv a jeho tvorba tak dostává nové rozměry.
